Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
cs

Na výběr máme v současné době velké množství druhů kvetoucích v různých obdobích od jara do podzimu, takže trvalkový záhon může kvést po celý rok. Celou škálu trvalek kvetoucích koncem jara a v létě lze doplnit sortimentem pro pozdní období kvetení. Tyto podzimní trvalky lze rozdělit do tří základních skupin.

 

Krátkodenní druhy trvalek

Jedná se o druhy, které vyžadují k rozkvetení krátký den, takže začínají nakvétat až koncem srpna, v září a říjnu. Patří sem na podzim kvetoucí astry (Aster dumosus, A. novae-angliae) nebo listopadky (Chrysanthemum), zápleváky (Helenium) či ploštičník (Cimicifuga). Nepostradatelné jsou také druhy okrasné i během zimy, a proto jejich odkvetlá květenství stříháme až na jaře. Patří sem například třapatky (Echinacea a Rudbeckia) nebo rozchodníky (Hylotelephium telephium, H. spectabile), dosud často používané pod původním latinským jménem Sedum. Tento sortiment také velice obohacují vysoké okrasné trávy jako je například dochan (Pennisetum), ozdobnice (Miscanthus) nebo velice působivá, ale choulostivá pampová tráva (Cortaderia).

 

Dlouhodobě kvetoucí druhy

Tyto trvalky začínají kvést již v červnu a postupně rozkvétají zpravidla až do zámrazu. Často to jsou druhy s drobnými květy, například gaura (Gaura lindheimeri), nebo nízké trvalky jako vytrvalý hledík (Antirrhinum hispanicum), hledíček (Chaenorhinum) nebo hvozdíček (Tunica saxifraga).

 

Remontující trvalky

Tuto skupinu tvoří druhy, jejichž hlavní doba kvetení začíná koncem jara nebo začátkem léta, ale pokud se po odkvětu provede zpětný řez přibližně na délku 10-20 cm, vytvářejí na podzim nové, téměř tak bohaté květenství jako na jaře. Podmínkou je dostatečná závlaha, případně i přihnojování.

K nejvýznamnějším zástupcům této skupiny patří ostrožka (Delphinium), která se svými modrými, bílými a růžovými hrozny květů patří bezpochyby k nejoblíbenějším trvalkám. Vyniká ve smíšených výsadbách nebo jako solitéra. Jedná se o rostlinu, jejíž kříženci zahrnují nejrozmanitější škálu modrých barev, kterou si lze představit – od bílé přes blankytně a hořcově modrou až po tmavě modročernou. Při výběru je třeba vzít v úvahu, že ne všechny ostrožky jsou vytrvalé. Hybridy ze skupiny Pacific jsou vyšší, s velkými květy, často generativně množené, podstatně levnější a na stanovišti vytrvají dva, maximálně tři roky. Oproti tomu nižší kříženci D. × belladonna a vyšší odrůdy D. × elatum jsou na stanovišti vytrvalé až několik desítek let a tvoří mohutné, dominující trsy. Tyto dvě skupiny bývají většinou množené vegetativně a také jejich cena v prodejnách kvůli složitějšímu způsobu množení značně převyšuje cenu kříženců ze skupiny Pacific. Pro podporu druhého kvetení, je potřeba rostliny po odkvětu seříznout na délku přibližně 20 cm od země. Za suchého a teplého počasí je nezbytná pravidelná zálivka a přihnojení organicko-minerálními hnojivy také velmi podpoří bohatost druhého květenství. Po seříznutí rostlina opět vykvete asi po 4-7 týdnech v závislosti na odrůdě.

Tento způsob zpětného řezu lze provádět i u jiných trvalek schopných remontace, například turanu (Erigeron), kopretiny (Leucanthemum), lupiny (Lupinus) nebo hlaváče (Scabiosa).U nižších druhů, například šalvěje (Salvia), šanty (Nepeta) nebo dlužichy (Heuchera), je lepší hlubší zakrácení, přibližně na délku 10 cm od země.