Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
cs

To, že z některých druhů dřevin na podzim opadá listí, není v mnoha ohledech až tak špatná vlastnost. Po sezóně bývá listí často poškozené od různých druhů hmyzu, od letního krupobití, ale také může být znečištěné od prašné komunikace. Na jaře však vyroste listí nové, neporušené, které dlouhou část vegetace bude plnit své praktické i estetické poslání. Stálezelené rostliny musí se svými listy či jehličím vydržet několik let, jejich obměna je podstatně pomalejší.

Aby stálezelené živé ploty netrpěly, vyžadují velmi pečlivou přípravu trvalého stanoviště, správný výběr rostlinného druhu i optimální odrůdy a v neposlední řadě také pravidelnou a pečlivou údržbu.

 

Túje a cypřišky nezaměňujme

K nejpopulárnějším rostlinám vhodným na tvorbu živých plotů patří dlouhodobě túje a cypřišky. Oba tyto rody veřejnost často označuje termínem „tůjky“, ale nároky na prostředí se u obou rodů trochu liší. O něco náročnější jsou cypřišky (Chamaecyparis), které pro účel živých plotů nejčastěji zastupuje cypřišek Lawsonův, zejména pak jeho žlutozlaté nebo mírně namodralé odrůdy. Vyhovují mu hluboké, dobře propustné půdy s vysokým obsahem živin a s přítomností vápníku. Miluje vyšší vlhkost vzduchu i stálou, ale mírnou vlhkost půdy, jinak často prosychá. Cypřišky jsou světlomilné, ale barevným odrůdám nejlépe svědčí místo, které alespoň část dne není vystaveno prudkému slunečnímu žáru.

Túje neboli zeravy se naopak vyznačují mnohem vyšší přizpůsobivostí k prostředí. K opravdu dobrému růstu ale i ty budou potřebovat dobře připravenou půdu. Ve srovnání s cypřišky jsou ale podstatně tolerantnější. Túje západní (Thuja occidentalis) roste pomaleji a v našich podmínkách jen málokdy překročí výšku šesti metrů, hodí se proto zejména pro nižší živé ploty. Naopak túje řásnatá (Thuja plicata) roste o dost rychleji, ale při častém stříhání se dá udržet i ve výšce kolem dvou metrů, , lze z ní však vytvořit i vysoké ploty. Ze všech tújí je právě túje řásnatá nejvíce tolerantní k vyšší vlhkosti půdy, krátkodobě snese i vyšší stupeň zamokření.

 

Tmavé ploty z tisů

Trochu nedoceněným jehličnanem pro skvělé živé ploty je jinak dobře známý tis. Tisy jsou sice pomaleji rostoucí, zato však velmi vitální rostliny. Při dostatečné vlhkosti půdy i vzduchu rostou stejně dobře ve stínu i na slunečném místě. Jsou nejenom velmi efektní, ale výborně snášejí i prašnost či různé tlaky městského prostředí. Kromě základního tisu červeného (Taxus baccata) se pro živé ploty výtečně hodí kříženci označení jako Taxus media. Nejvíce využívané jsou pro tento účel odrůdy ‘Hicksii‘ a ‘Hillii‘. Vynikající vlastností všech tisů je jejich vysoká regenerační schopnost, která dovoluje ve správnou dobu i velmi razantní zmlazení starších rostlin.

 

Báječný, ale pomalý buxus

K nejvděčnějším stálezeleným rostlinám patří zimostráz neboli Buxus. S jeho pomocí lze tvořit nejenom úžasné ornamenty, ale také velmi pěkné živé ploty. Protože ale roste velmi pomalu, využívá se zejména pro tvorbu různých lemů, obrub a nižších živých plůtků. Buxus se pěstuje snadno a dobře se také množí. Je však náročný na vysoký obsah živin v půdě a vyhovují mu hlubší půdy s obsahem vápníku. Při nedostatku živin se barva jeho listů změní na nehezky zelenavě hnědou. Po přihnojení se ale barva listů obnoví. Má rád vlhké, ne však trvale mokré prostředí. Při dostatečné vlhkosti půdy i vzduchu může dobře prosperovat na slunci i ve stínu. Abychom předešli rozvoji houbových nemocí, na které někdy trpí, nezaléváme zimostrázy na noc. Je lepší zalévat ráno, aby listy co nejdříve oschly.

 

Zajímavá bobkovišeň

Velkou oblibu si mezi stálezelenými dřevinami udržuje i bobkovišeň (Prunus laurocerasus) se svými tmavě zelenými, kožovitými listy. Tato dřevina se pěstuje v několika odrůdách, pro živé ploty se hodí zejména kultivary rostoucí vzpřímeně, například ‘Herbergii‘, ‘Caucasica‘ nebo ‘Rotundifolia‘. Tyto dřeviny milují hlubší půdy bohaté na živiny a mírně vlhké prostředí. Ve vlhku dobře rostou i na slunci, vyhovuje jim však i život ve stínu. Bobkovišně trpí zejména v předjaří střídáním vysokých denních a nízkých nočních teplot. Tyto teplotní výkyvy je často poškozují, jejich regenerační schopnost je však velmi vysoká. Pro živé ploty z bobkovišní proto vybíráme raději teplejší a chráněné polohy. V zastíněných polohách je riziko poškození rostlin podstatně nižší.