Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
cs

Čarověník, který máte možná na zahradě, je výsledkem dlouhé a pečlivé práce. Je totiž obtížné udržet nalezený shluk větví při životě a rozmnožit ho. U některých čarověníků se to vůbec nepovede.

Prvním krokem je naroubování. Podnoží, která zastoupí „mateřský strom“, je obvykle mladý semenáč téhož druhu, na kterém se čarověník objevil; někdy se používají i blízce příbuzné druhy. Roubuje se zpravidla v zimě, ve skleníku, a větší naděje na úspěch bývá u listnatých čarověníků. Ale i když se roub ujme, není ještě vyhráno: snadno se může stát třeba obětí houbových chorob.

Pak, po otužení a přesazení ven, nezbývá než čekat a doufat. I přes všechnu snahu a šikovnost totiž může nový stromek po několika letech nenávratně zahynout. Není to chyba pěstitele, ale krátkověkost, již má rostlina zakódovanou v genech.

Výjimečnost čarověníků s sebou ovšem nese i výjimečné nároky. Mohou souviset třeba se zajímavým zbarvením: formy s bíle nebo žlutě panašovanými listy či jehlicemi totiž mají méně chlorofylu. Jsou tak citlivější na úpal, a proto je nutné pro ně pečlivě hledat místo.

Další množení, které promění unikát v kultivar dostupný ve školkách a zahradnictvích, probíhá většinou řízkováním. Výsev semen – pokud je čarověník vůbec tvoří – totiž přináší různorodé potomstvo: většina rostlin další generace nemá zakrslý růst, takže se vytahují do výšek podobně jako mateřský strom. Ale mohou se mezi nimi objevit i zajímavé varianty: vzhledem se liší od původního čarověníku a dávají tak základ dalšímu kultivaru. Tak vznikla třeba řada kultivarů smrku sivého (Picea glauca).

Největší výhoda čarověníků je vidět už na první pohled: malý vzrůst. Díky tomu, že se drží při zemi a nehrozí, že přerostou, je můžete nejlépe využít tam, kde máte k dispozici jen omezený prostor. Na skalce, v předzahrádce či v nádobě na terase.

Ve srovnání s „obyčejnými“ dřevinami mají čarověníky jednu neocenitelnou výhodu: bez únavného vyštipování nebo seřezávání si udrží svůj drobný vzrůst třeba po desítky let. Po léta se tak obejdou prakticky bez péče – nepočítáme-li mírnou zálivku za sucha a střídmé přihnojování. Přísun vody je důležitý především v nádobách, kde zemina rychleji vysychá. A u jehličnanů platí známé pravidlo: stromky nesmějí vyschnout ani v zimě.

Skvěle ovšem vypadá především výsadba vytvořená z různých čarověníků. Čarověníky přitom mohou zaplnit hned dvě „patra“: při zemi se drží stromky na nízké podnoži, výš míří ty, které jsou naroubovány na kmínku. Chcete-li takovou skupinu sestavit, myslete na tvarovou i barevnou harmonii použitých kultivarů.