Už podle latinského pojmenování Rubus chamaemorus správně odhadneme, že morušku zařadili systémoví botanici mezi ostružiníky (Rubus). Na rozdíl od nich ale dorůstá jen výšky do 25 centimetrů a má plazivý růst. Na konci beztrnného stonku se objevuje jediný bílý květ, z nějž se vyvíjí žlutooranžový až jantarový plod připomínající tvarem ostružinu či malinu.

 

Jaký je plod morušky? K čemu se hodí?

Plod je jedlý, za syrova trpký, přezrálý je ale sladší a texturou podobný jogurtu. Obsahuje velké množství vitamínu C, proto ho dříve využívali severští námořníci jako zdroj vitamínu proti kurdějím. Na trzích v severní Skandinávii se běžně prodávají pro výrobu zavařenin, dortů a dalších cukrářských výrobků, zpracovávají se také na populární likér, případně se mohou i zamrazit. Ve Finsku plody konzumují s místní specialitou – zahřátým sýrem "leipäjuusto" – nebo syrové rozmačkané se smetanou a cukrem. Ve Švédsku se moruška a moruškový džem používají jako poleva na zmrzlinu, palačinky a vafle. V Norsku se často míchají se šlehačkou a cukrem a servírují se jako zákusek "multekrem" (moruškový krém) nebo se dokonce používají jako surovina pro domácí výrobu zmrzliny. Také je možno je přidat do koláčů, které často obsahují i marcipán. Čaj z listů morušky se používal ve starém skandinávském léčitelství jako prostředek na léčbu infekcí močového traktu.

Plody morušky vypadají jako ostružiny nebo maliny.

 

Plody morušky se ve Skandinávii sbírají ručně podobně jako u nás borůvky, proto je jejich cena za kilogram poměrně vysoká. Od konce minulého století se proto botanikové snaží o její kultivaci i pro zemědělské pěstování. Od roku 2002 byly následně vhodné kultivary dostupné rolníkům (samčí Apolto a dvojice samičích Fjellgull a Fjordgull). Důvodem snahy je nabídnout severským pěstitelům alternativu k několika druhům plodin, které v severských šířkách mohou růst.

 

Jak morušku nejlépe pěstovat

Protože moruška je domovem v subarktických oblastech severní polokoule, bez problému vydrží mráz až pod –40°C, ale je citlivá na sůl a sucho. V přírodě roste v mokřadech, rašeliništích a na podmáčených loukách. Na zahradě jí bude nejlépe na slunném nebo polostinném, dostatečně vlhkém stanovišti s humózní, kyselou půdou (pH mezi 3,5 a 5).