Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
cs

Ačkoliv je čeština označuje více jmény (dříny, dřínovky a svídy), vědecké pojmenování mají stejné – Cornus. Celá skupina těchto rostlin byla dříve zařazena do rodu Cornus, později byl ale tento rod rozdělen na několik skupin. Občas se tak můžeme potkávat s názvy jako Swida, Benthamia, Benthamidia nebo Dendrobenthamia. Tyto podstatné změny v názvosloví, i když jsou z vědeckého hlediska správné, se v zahradnickém světě příliš neujaly. Proto se ve velké většině případů označují nadále společným názvem Cornus.

 

Svída květnatá (Cornus florida)

Tento velký keř může v optimálních podmínkách své domoviny dorůstat do velikosti deseti metrů. Pochází ze Severní Ameriky, kde roste zejména v humózních, mírně kyselých a mírně vlhkých půdách. Miluje prostředí s vyšší vlhkostí vzduchu, chráněné před průvanem a častými poryvy větru. Vlastní květy jsou sice droboučké a nepříliš výrazné, ale kolem nich vyrůstá čtveřice velmi nápadných listenů. Původní druh má tyto listeny bílé, odrůdy světle i tmavě růžové. Začíná kvést velmi brzy, současně s rašením, velké barevné listeny proto velmi dobře vyniknou. Další mimořádný efekt nabízí tento keř v podzimním období, kdy se listy zbarvují do zářivých odstínů červené či oranžové barvy. Existuje i několik odrůd, jejichž listy jsou „dozdobeny“ skvrnami bílé či žluté barvy. K těmto pestrolistým odrůdám patří například kultivar ‘Daybreak‘ či ‘Rainbow‘. Jejich listy jsou hezké po celou dobu vegetace, ale na podzim předvádějí opravdovou hru barev. Tyto odrůdy jsou velmi vhodné i pro menší zahrady, neboť rostou pomaleji a do menších rozměrů než původní druh.

 

Dřínovka japonská (Cornus kousa)

V porovnání s dřínem květnatým rozkvétá dřínovka japonská později, když už jsou zcela vyvinuté listy. V závislosti na místních klimatických podmínkách se květy objevují od konce května až do první poloviny června. Zdobí je také listeny bílé nebo růžové barvy. Kvůli výrazně pozdějšímu kvetení se tento druh zejména ve velkých zahradách dá dobře kombinovat s dřínem květnatým. Dřínovka překvapí v zahradě ještě jednou, když se vybarví její červené, poměrně velké plody kulovitého tvaru. Jsou velmi dekorativní a rostlinu zdobí poměrně dlouhou dobu. Plody jsou jedlé, ale jejich chuť je spíše jenom průměrná. V pozdním podzimu se listy dřínovky vybarvují do červených odstínů.

Při výsadbě je nutné vzít na vědomí, že dřínovky skoro vždy bývají více široké než vysoké. Proto potřebují dostatek prostoru a vysazují se obvykle do okrajových partií zahrady. Vedle základního druhu existuje celá řada dalších a velmi zajímavých odrůd. K těm nejběžnějším patří třeba odrůda ‘Milky Way‘, která se vyznačuje velmi intenzivním kvetením. Za zmínku rozhodně stojí i krásný kultivar ‘China Girl‘, který bohatě kvete a také přináší velkou úrodu dekorativních plodů.

Oba druhy mají přibližně stejné nároky na pěstování i klimatické podmínky. Dřínovka japonská je však více přizpůsobivá a tolerantnější k méně příznivým podmínkám.

 

Svída sporná (Cornus controversa)

Tento zajímavý velký keř pochází z Východní Asie. V domovině může dorůstat do velikosti 10 až 15 metrů, u nás bývá obvykle výrazně nižší. Vyznačuje se velmi dekorativním vzhledem, protože jeho větve vyrůstají převážně ve vodorovném směru. Starší keře jsou proto velmi působivé, ale vyžadují na zahradě více místa. Do menších rozměrů i podstatně pomaleji roste kultivar ‘Variegata‘, jehož listy jsou výrazně bíle panašované. Tato odrůda se dobře kombinuje s tmavě zelenými druhy dřevin, na jejichž pozadí výborně vynikne. Vyžaduje bohatou a humózní půdu mírně kyselé reakce. Měla by být trvale vlhká, ale dobře propustná, aby nedocházelo k trvalému zamokření kořenového prostoru.

 

 

NÁŠ TIP: Při výsadbě nejen okrasných dřevin doporučujeme použít přípravek Symbivit. Obsahuje mykorhizní houby, které zajistí lepší ujmutí dřevin, dlouhodobě stabilní růst a ochranu proti kořenovým chorobám houbového původu. Přípravek se aplikuje přímo ke kořenům rostlin, aby se půdní houba spojila s rostlinou a vytvořila tak prospěnou mykorhizní symbiózu.