Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

 

 

 

Bazalka (Ocimum basilicum)

Bazalku si spojujeme se slunnou Itálií – co by to bylo za špagety, kdyby se z nich nelinula vůně této bylinky. Podle tradice si italské dívky zaplétají bazalku do vlasů, když jsou ještě nezadané. Vysílají tím signál, který by se z řeči květomluvy dal přeložit jako „haló, jsem ještě volná!“

Bazalka je v našich klimatických podmínkách jednoletá rostlina a její využití je široké. Používá se při úpravě letních salátů, dochucení masa a již zmíněných těstovin. Výborně se konzervuje mražením. Jídlu propůjčuje specifickou chuť a výrazně napomáhá trávení. Lidové léčitelství ji doporučuje proti nervovým potížím a na relaxační koupele. Sortiment bazalek je nebývale bohatý – existují odrůdy, jejichž vůně je zcela specifická, velké rozdíly můžeme sledovat i v barevnosti listů, v jejich tvarech i velikosti.

 

Dobromysl (Origanum vulgare)

Český název této rostliny je nesmírně trefný, neboť dobrou mysl skutečně pomáhá utvářet i udržet si. Kouzelné, skoro magické vlastnosti této rostliny známé také jako oregano znal už středověk. Vážnost si ale udržela až do dnešních dnů, protože pomáhá udržet dobrou náladu a zklidňuje organismus. Proto se používá na léčbu nemocí nervového původu, někdy však také na částečné zklidnění nadměrné pohlavní aktivity. V kuchyni nás dobromysl potěší nezaměnitelnou vůní, která dotváří zejména chuť pečeného masa. Na dobromysl nahlížíme s dobrou myslí i jako majitelé zahrad, protože působí přirozeně a hezky také na okraji okrasného záhonu. Máme k dispozici více odrůd, z nichž některé mají krásné zlatavé vybarvení. Tyto zlatolisté odrůdy na rozdíl od většiny bylinek upřednostní stanoviště, které je alespoň část dne chráněno před slunečním žárem. Je to vytrvalá rostlina, takže těšit se z ní můžeme dlouhou dobu.

 

Fenykl (Foeniculum vulgare)

Ve středověku před letním slunovratem lidé věšeli kousek fenyklu nad dveře ve víře, že zastraší zlé duchy. Dnešní využití fenyklu má celkem jiné rozměry, ale aby to nebylo příliš zavádějící, musíme uznat, že léčivé účinky fenyklu jsou známé již od starověku. Kvůli velkému množství silic se fenykl již tenkrát užíval proti obtížnému hmyzu, zejména proti blechám a vším. Léčivé složky se nacházejí v celé rostlině, ale zejména v semenech, která mají podporovat tvorbu mléka u kojících žen. Velmi dobře působí také proti nadýmání, žaludečním potížím a nechutenství. Široké využití má fenykl i v cukrářství, likérnictví či v kosmetice. Zvláštní forma fenyklu – sladký neboli hlíznatý – se považuje za zeleninu. V některých zemích je velmi populární. Fenykl dokonce pronikl i do okrasných zahrad. V západní Evropě se relativně často vysazuje do smíšených trvalkových záhonů, kde vyplňuje různé prázdné plochy. Jeho tak trochu koprovitý vzhled v těchto kompozicích působí překvapivě velmi přirozeně.

 

Levandule (Lavandula angustifolium)

Levanduli dalo jméno pravděpodobně latinské slovo lavare, což je výraz pro mytí nebo praní. V období antiky se totiž levandule pro nezaměnitelnou vůni přidávala do regeneračních i léčivých koupelí. Středověk pak v levanduli objevil další zázraky. Začala se pěstovat ve velkém nejprve v klášterních zahradách, zejména kvůli kvalitnímu oleji, který se z rostlin vyráběl. Tento olej se mimo jiné využíval pro provonění kůže rukavic a říkalo se, že kdo často pracoval s levandulovým olejem, byl více imunní proti morovým epidemiím. Hedvábná vůně levandule působí proti hysterii, nespavosti i jiným příznakům nervového původu. Voňavkářský i kosmetický průmysl by se bez levandule obešel jenom stěží. Můžeme ji pěstovat i v našich zahradách, ale musíme jí vybrat slunné místo a lehkou, dobře propustnou půdu. S mrazy si obvykle poradí, ale může ji výrazně poškodit sníh, který ji trvale zdeformuje a znehodnotí. Aby k tomu docházelo co nejméně, levanduli pravidelně stříháme a udržujeme ve formě nízkého, kompaktního keříku.

 

Máta (Menta)

Mentolové bonbóny, osvěžovače vzduchu, ústní vody i zubní pasty, ale také zelené likéry či oslavované mojito – to všechno má na svědomí nepříliš nápadná máta. Existuje více druhů, které se navíc mezi sebou celkem snadno kříží a vznikají tak různé klony a odrůdy. Máty na rozdíl od většiny jiných bylinek patří k vlhkomilným rostlinám, proto je můžeme bez obav o jejich život vysazovat k okapům či nádržím na dešťovou vodu. Musíme ale vzít na vědomí, že máta bude trpět nezřízenou touhou zabrat co nejvíce místa. Mátu můžeme ve velkém sbírat a využívat, jak to jde. Výborně totiž působí proti nadýmání, nechutenství i žlučníkovým potížím. V kombinaci s trochou citronové šťávy si z máty snadno uděláme osvěžující letní nápoj.

Mateřídouška (Thymus)

Kdyby existoval nějaký seznam kouzelných a posvátných bylin, na předních místech by jistě figurovala rostlinka se jménem přímo pohádkovým – mateřídouška. Je to nízká, vytrvalá rostlina obývající suché a slunné stráně. Vedle původních druhů existuje i mnoho velmi půvabných odrůd ideálních pro pěstování na zahradách. Na slunečném stanovišti tvoří velké množství vonných silic, které se snadno a ochotně uvolňují i při každém slabém doteku. Proto se mateřídouška na zahradách často vysazuje i tak, aby rostla třeba mezi zahradní dlažbou, na okrajích chodníků či schodišť. Mateřídouška je i skvělou rostlinkou pro pěstování v nádobách, takže ji můžeme pěstovat i na balkoně nebo terase. Jako léčivo se využívá při žaludečních potížích, průjmech i nechutenství. Také poslouží pro relaxační koupel či v sušené formě jako výplň polštářků pro hodnotnější spánek.

 

Meduňka (Melissa officinalis)

Meduňka pochází z jihovýchodní Evropy a Blízkého východu. Její léčivé vlastnosti znali a hojně využívali už staří Řekové. Od dávných časů byla meduňka častou součástí různých likérů a regeneračních koupelí, později i jednou z ingrediencí Karmelitánských kapek – široce působící tinktury vyráběné už od začátku 17. století. Meduňku je vhodné sbírat až v odpoledních hodinách, jinak surovina není tak kvalitní. Využívá se při léčbě žaludečních obtíží, migrény i nespavosti, pomáhá uvolňovat křeče a výrazně zklidňuje organismus. Po náročném a duševně vyčerpávajícím dnu se doporučuje relaxační koupel právě z meduňky. Meduňka může občas pomoci i proti menším depresím a stresu. Jako koření lze meduňku používat pro dochucení omáček a salátů. Původní botanický druh není příliš nápadný, existuje ale několik pestrolistých forem, které jsou i na pohled velmi atraktivní.

 

Měsíček (Calendula)

Měsíček je jednoletá rostlina, která v sobě spojuje půvab s velkou léčivou sílou. Pochází sice z jižní Evropy, ale s velkou pravděpodobností ji už dávno znali i obyvatelé jiných oblastí. Kvůli velké podobnosti měsíčku s jinými příbuznými rostlinami můžeme historické prameny brát jenom s rezervou. Zdá se však, že tuto rostlinu znali jak staří Řekové i Peršané, tak i Egypťané, kteří věřili v její omlazující účinky. Indové snad používali měsíček k výzdobě chrámů a Američané prokazatelně při desinfekci ran vojáků zraněných v období občanské války. Od středověku se měsíček pěstoval nejprve v klášterních zahradách, odkud se postupně dostal k domovům běžných lidí. Využíval se při léčbě střevních problémů, proti bolesti zubů i ke zmírnění menstruačních obtíží. Hlavním zdrojem léčivých látek jsou květy, kvůli nimž se také měsíčky na zahradách hojně pěstují. Květy měsíčků jsou jedlé a mohou se používat na dozdobení mnoha druhů letních pokrmů

 

Rozmarýna (Rosmarinus)

Rozmarýna je stará kulturní rostlina, která se hojně využívá od starověku. Pochází ze Středomoří, kde pravděpodobně vzniklo i její jméno. Kvůli častému výskytu této rostliny na mořském pobřeží jí staří Římané říkali Ros Marinus – což v překladu z latiny znamená mořská rosa nebo také možná mořská růže. Nesmírně aromatická rostlina je oblíbená zejména v jihoevropské kuchyni, kde se využívá při úpravě masa a dochucení omáček. Důležité poslání má také v parfumerii a kosmetickém průmyslu. Má velmi široké uplatnění v léčitelství, například při léčbě revmatických obtíží nebo bolestech kloubů. Účinná je i při léčbě jiných nemocí, ale vnitřní užití je poměrně riskantní a mělo by být prováděno pouze pod dohledem lékaře. Použití rozmarýny by se měly vyhnout zejména těhotné ženy. Některé národy vnímají rozmarýnu jako symbol věrnosti, proto se její větvička stala skoro nezbytnou součástí svatebního obřadu.

 

Saturejka (Satureja)

Se saturejkou se obvykle potkáváme ve dvou druzích, jejichž obsahové látky jsou podobné, ale každý má svůj osobitý životní styl. Zatímco saturejka zahradní je rostlinkou jednoletou, její rodinná přítelkyně – saturejka horská – je typickou trvalkou. Pro využití v kuchyni i léčitelství je saturejka zahradní o pár krůčků napřed. Pochází z jižní Evropy a do našich končin se dostala pravděpodobně už v 9. století. Od té doby se pěstuje jako cenná aromatická rostlina. Sbírá se kvetoucí nať, používá se k dochucování pečeného masa a ryb, ale i jídel, která by mohla vést k nadýmání. Léčivé účinky saturejky se využívají proti střevním parazitům, proti nechutenství i při problémech s trávením.

 

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)

O důležitosti šalvěje nejlépe vypovídá arabské rčení, které se ptá: Jak může zemřít ten, kdo má šalvěj ve své zahradě? Je to velmi výstižné, neboť šalvěj patří opravdu k našim nejdůležitějším léčivým rostlinám. Kdysi bývala používána jako všelék, středověké obyvatelstvo připisovalo šalvěji moc ochránit před morovou epidemií. Šalvěj má velmi silné protizánětlivé účinky a působí jako spolehlivý dezinfekční prostředek. Věděli to už dávno i různé přírodní národy, které šalvějí vykuřovaly svá obydlí po epidemiích nebo odeznění infekčních nemocí. Dokonce i indiáni se při uzavírání míru obraceli k šalvěji, aby ji kouřili v dýmce míru. Šalvěj se také často využívá při výrobě různých kosmetických přípravků. V zahradách se šalvěj lékařská pěstuje velmi snadno. Vedle původního botanického druhu se velké oblibě těší pestrolisté odrůdy, které kromě léčivých účinků nabízejí i velmi zajímavý barevný efekt.

 

Tymián (Thymus vulgaris)

Botanicky patří tymián do stejného rodu jako mateřídouška, to jenom české názvosloví pro něj používá trochu jiné jméno. Je to ovšem zcela specifická rostlina, takže trochu mimořádné pozornosti si jistě zaslouží. Vyznačuje se pronikavou vůní, kterou si těžko spletete s nějakou jinou. Silice, které se v hojném množství v rostlině nacházejí, poznali už staří Egypťané, kteří je používali při výrobě mumifikačních balzámů. V kuchyni se tymián uplatní hlavně při pečení masa, k dochucení ryb, omáček i uzenin. V čerstvém stavu významně podporuje trávení, napomáhá léčbě žaludečních potíží a uvolňuje hleny. Také se využívá jako kloktadlo desinfikující ústní dutinu a potlačující přirozený zápach. Časté a nadměrné používání tymiánu ale není bezpečné.

 

KATALOG Bylinek a léčivých rostlin