Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
cs

Jak to všechno začalo ...

Počátek naší zahradnické firmy lze datovat do 30-tých let minulého století. Můj otec, František Dvořák, se narodil v rolnické rodině v Postřižíně u Kralup nad Vltavou. Od malička pracoval v zemědělství. Byl synem sedláka, takže pěstování rostlin bylo každodenní nutností. Již od dětských let ho to ale táhlo spíše ke květinám než k obilí. Už v této době se u něj projevila láska k zahradnictví. Vyučil se v Dolínku u Prahy zahradníkem, v roce 1932 zde složil mistrovské zkoušky.

Zahradničinou se tedy začal živit. V prvních letech po vyučení samozřejmě jako zaměstnanec. Koncem 30-tých let pracoval krátce na zámku v Teplicích, kde se seznámil s mojí matkou Emilií. 1.1.1940 uzavřeli manželství. V tomto roce si rodiče pronajali zahradnictví na zámku v Klecanech u Prahy a začali samostatně zahradničit. Začínali od úplné nuly, pouze s několika pytli mouky a potravin, které dostali od rodičů do skromného počátku. Pěstovali jak zeleninu, tak okrasné květiny, prováděli smuteční i slavnostní vazby, jezdili na trhy do nedaleké Prahy. Firma vzkvétala i v těžkých válečných časech.

V roce 1943 se narodil starší bratr František, o rok později já, a po mně ještě další dvě sestry.

Poloha zahrady v Klecanech byla v přímém sousedství letiště německé armády. V letech 1944-45 bylo toto letiště často bombardováno americkou armádou. Nálety byly časté a spojencům se většinou podařilo napáchat velké ztráty německé armádě. Zahradnictví, to je odedávna hlavně sklo, a to častým poškozením trpělo stejně jako německé hangáry. Otec často vyprávěl o tom, jak v době náletů zakrýval okna pařenišť a skleníků rohožemi. Nikdy nechodil s ostatními do krytu, ale střežil to, co tak pracně vybudoval.

Po skončení války rodiče s hrůzou zjistili, že se na vesnici rozmáhají komunistické nálady a že živnosti v obci není příliš přáno. Nastaly problémy s prodloužením nájemní smlouvy. Otec se rozhodl odstěhovat do Teplic, kde byly k dispozici volné majetky po Němcích. Zakoupil zde stávající zahradnictví. Do Teplic jsme se přestěhovali v roce 1945. Otec sem přestěhoval více než 10 nákladních vozidel materiálu jako okna, potrubí, kotle a dále zahradnické výpěstky. Od této doby začala éra rozvoje. Do roku l950 stihl vystavět dva nové moderní skleníky, dvě kotelny a několik set oken pařenišť a dvojitých pařenišť tzv. tupláků.

Bohužel netušil, že komunismu tak snadno neuteče. Ten jako mor zasáhl o pár let později celou republiku. Na podzim roku 1950 přichází první tvrdý zásah socializace a většina zahradníků z Teplic a okolí je donucena vstoupit do komunálního podniku. Zboží z naší zahrady v hodnotě více než milion korun bylo důkladně zinventarizováno a bezplatně předáno státu. Byla uzavřena smlouva o pronájmu zahradnictví asi za 2 tisíce Kč ročně. I tato dohoda však platila pouze pár let. Pak soudruzi prohlásili, že smlouva neplatí a přestali hradit i tento směšný nájem. Mnohokrát otce nutili, aby se zahrady dobrovolně zřekl.Ten zůstal ve svých zásadách pevný a vždy odpověděl, že když zahradu řádně zakoupil, tak ji nebude darovat – ať mu ji buď zaplatí nebo zaberou. I z tohoto důvodu padl v nemilost. Problémů uměli komunisti připravit spoustu. Otce na rok zavřeli, mně bylo bráněno jít na vysokou školu a podobně. Otec stále věřil, že tento režim nemůže dlouho vydržet, pracoval na zahradě jako vedoucí, neustále se snažil udržovat a rozvíjet zahradu jako by byla jeho vlastní. Po jeho odchodu do důchodu převzal vedení zahrady můj starší bratr František, který byl také vynikajícím zahradníkem.

Ani znárodnění našeho majetku však otce nedonutilo přestat podnikat. V roce 1958 otec zakoupil „malou zahrádku“ v sousední ulici (zhruba půl ha), na které jsme soukromě hospodařili, částečně pro svoji potřebu, částečně na prodej. Pěstovali jsme např. macešky, rychlenou pažitku, meruzalku, jahody. Později pak hlavně hlávkový salát. První výsadba salátu počátkem ledna do topených pařenišť a skleníků, na jaře pak 2x vysázet pole přes 40 arů – záda pěkně bolela.

V 80. letech jsme pěstovali velkokvěté řezané chryzantémy. Soudruh ředitel zahradnického podniku v Teplicích zakázal nákupy od Dvořáka. Nezbylo tedy, než dovážet 2x týdně dodávky 800 kusů do Prahy panu Thorovskému. Toho otec dobře znal již od války a ten od nás kvalitní květiny rád vykupoval.

Pak přišla sametová revoluce a otec se po 40 ti letech konečně dočkal pádu komunismu. V roce 1992 nám byla ukradená zahrada vrácena. Otec společně s mojí manželkou začali opět soukromě hospodařit. Vše začalo výrobou letniček. Následně jsme v roce 1994 založili novou firmu s názvem Zahradnictví Dvořák a syn.

 

Ing. Stanislav Dvořák starší